fbpx

Jste taky pořád “busy”?

Jeden z nejčastějších problémů, se kterými se neustále potýkáme, je nedostatek času. Jsme pořád zaneprázdnění, na cestě od úkolu k úkolu, od povinnosti k povinnosti, máme toho moc.
Tak často tohle tvrzení používáme, až se z něj stane jakási mantra a omluvenka na všechno. Nemohu být s rodinou či přáteli, protože mám moc práce. Nemůžu cvičit, protože mám moc práce. Nemůžu proto ani meditovat, jít spát ve stanovený čas, udělat si čas na knížku nebo splnit závazek… 

Většina z nás používá tenhle výrok, protože se zdá být pravdivý. Zdá se nám, že jsme zaneprázdnění. Abychom přestali být zaneprázdnění, musíme nejprve dodělat všechny naše úkoly, ne? Je to skutečně tak, nebo si můžeme vypěstovat zvyk, kdy budeme mít na všechno dost času, přestože objem našich povinností zůstane stejný?

Mám toho moc

Tohle přesvědčení si úspěšně budujeme nejčastěji z jednoho z těchto důvodů:

  • Máme tendenci říkat ano i tam, kde bychom neměli, nabíráme si moc práce. Tohle děláme asi všichni, mě bohužel nevyjímaje. Snažím se na tom pracovat, protože tohle místo cítím jako svou velkou brzdu. Většinou mám “velké oči” a jsem nemístně optimistický ohledně toho, co dokážu udělat během jednoho dne. Někdy je pro nás zase obtížné něco odmítnout, protože se bojíme, že nebudeme “hodní, dobří”, když někomu odmítneme pomoci. Zapomínáme tak, že když se zavážeme k menšímu množství úkolů, můžeme být skutečně zavázaní a ty věci dělat pořádně.
  • Odkládáme těžké / náročné / nepříjemné úkoly. Často se lidé zaměstnávají čímkoliv, jen aby nemuseli čelit něčemu, co vědí, že je potřeba udělat, ale je to těžké nebo nepříjemné. Samozřejmě, že by bylo lepší danou věc vyřešit, většinou takto odkládáme věci, které mají velký dopad a na které bychom se měli soustředit především.
  • Obáváme se, že pokud všechno nedotáhneme, nebudeme mít dostatek peněz nebo nás okolí nebude mít rádo. Na pozadí našeho neustálého zaneprázdnění může často být nějaký strach nebo obava. Může to být finanční úzkost nebo strach, že ztratíme respekt od okolí, nebo se zaměstnáváme, abychom nemuseli čelit nějaké nepříjemné emoční situaci. A nehledě na to, že jsou to pochopitelné obavy, snižují naši schopnost se soutředit a rozlišovat a pak ztrácíme na efektivitě.
  • Chybí nám spojení s činností, kterou děláme. Nezřídka děláme věci mechanicky, abychom si mohli odkšrtnout další bod ze seznamu, abychom splnili termín, nebo jen proto, že to máme na seznamu a chceme stihnout všechno. Ale tenhle postoj nám ubírá pocitu kontroly nad naším životem, připadáme si jak křeček v kolečku. Když se naopak zaměříme na to, proč je daná věc důležitá, přepneme se z bezmyšlenkovitého shonu do smysluplné činnosti.

Důvodů, proč mít práce až nad hlavu, se zdá být dost. Ale přesto, nešlo by to jinak? Šlo!

Soustředěná, smyslupná činnost

Představte si scénář, kde máte všechno hotovo, ale “nepadáte na hubu”, ale jste v klidu, soustředění, nespěcháte,… jste plně přítomní. Máte jasný směr a smysl. Dotahujete i věci, které jsou nepříjemné nebo těžké.

Není to něco, po čem toužíme všichni? Ano, nemusíme 100% uspět vždy, ale co dělat proto, abychom se blížili k tomuto cíli? Důvodem, proč většinou fungujeme jinak, neřku-li opačně, jsou naše sklony a zvyky, které můžeme změnit a upravit, aby nám sloužili.

Konkrétně se podívejte na tyhle oblasti:

  1. Dejte prioritu nejdůležitějším věcem. Namísto pobíhání od jednoho k druhému, odpovídání na emaily, zprávy, zaměstnávání se maličkostmi,… se zaměřte na ty nejdůležitější / největší věci. Co byste potřebovali, abyste se jim mohli věnovat? Většinou jsou to věci, do kterých se nám nejméně chce, jsou nejstrašidelnější, nejnamáhavější, proto se jim podvědomně vyhýbáme. Ale právě proto mají také často největší dopad na náš život / projekt / situaci, kterou zrovna řešíme. Takže nový zvyk, který si můžete vytvořit je vyhledávat na vašem seznamu ty nejprioritnější, nejdůležitější veci a věnovat se právě jim. Ideálně jim věnujte 80% svého času. To vám stále nechá prostor pro administrativu, emaily, malé věci, ale co nejvíce bychom se měli snažit delegovat méně důležité činnosti a věnovat se těm opravdu zásadním. Na tohle téma existují celé knihy a semináře, v některém z dalších článků ho tak rozeberu více do podrobna.
  2. Uvědomte si, co děláte a proč. Když začínáte nový úkol, uvědomte si, proč je důležitý, proč vám na něm záleží. Z předchozího kroku by mělo vyplynout, že nějakou důležitost má, jinak byste ho nedělali. Tedy, co je na něm smysluplného? Komu poslouží? Proč je pro vás důležitý? Pokud se přistihnete, že nejste soustředění, zkuste si znovu vzpomenout na odpovědi na výše napsané otázky.
  3. Soustřeďte se jen na jednu (malou) věc. Ve skutečnosti jsme schopni dát naši plnou soustředěnost opravdu jen jedné věci, ale dost často píšeme email a zároveň s někým telefonujeme, nebo jsme na schůzce a když zrovna nemluvíme, přemýšlíme o tom, co ještě chceme udělat nebo potřebujeme zařídit,… Věnovat něčemu plnou pozornost tedy znamená uvolnit se, na chvíli zapomenout na všechno ostatní. Také nám může pomoci udělat z velkého úkolu několik menších. Tohle je obzvlášť dobré, pokud se vám do něčeho opravdu nechce. Například pokut máte napsat nějaký report v práci, věnujte plně soustředěnou pozornost tomu, abyste napsali první stránku. Jen 20 minut. A ano, pak můžete udělat další malý krok, další stránku. Ale rázem nemáte před sebou 4 hodiny práce, které se mohou zdát příliš, ale sérii malých kroků. Osobně používám (nejen z tohoto důvodu) techniku pomodoro.
  4. Abyste se mohli soustředit, zapomeňte na příběh. Pokud se bojíte, stydíte, zažíváte úzkost, nechuť nebo jste zavalení… je to naprosto normální. Takové pocity zažíváme někdy všichni. Na chvíli si dopřejte možnost plně tu emoci prožít a uvědomte si, s jakým příběhem je spojená? Například: “Nedokážu to udělat, protože se mi to už tolikrát nepovedlo, nemá to cenu.” nebo “Nestihnu to dodělat v čas a šéf / klient mě seřve.” “Když to neudělám perfektně, přijdu o práci / respekt / možnost povýšení.” A možná ty obavy a s nimi spojené příběhy nejsou úplně neoprávněné, ale v danou chvíli vám nepomáhají, naopak vás ochromují a přispívají k prokrastinaci, vytahují nás z přítomného okamžiku do minulosti nebo budoucnosti. Přidávají nám jenom na úzkosti, strachu a o to hůře se nám soustředí. Tak se nadechněte. Jste tu teď. Jste tady. Uvědomte si svoje tělo. Spojte se s tím, proč je ta věc před vámi důležitá. Udělejte první malý krůček. Prvních pár minut.
  5. Vděčnost. Pokud projdete všechny kroky, nacházíte se v přítomném okamžiku, bez strašidelného příběhu, víte co děláte a proč, jste bdělí, soustředění a před sebou máte malý úkol, který může být částí několika následujícíh malých kroků. Můžete teď cítit vděčnost? Máte teď vytvořené optimální podmínky, abyste pracovali na něčem, co vám dává smysl. Můžete tak zvládnout daleko více s daleko lepším pocitem.

A samozřejmě, tenhle postoj, tenhle zvyk vytrénovat stojí čas a úsilí. Ale rozhodně stojí za to.

Šedá je teorie, zelený strom praxe

Klíčem při budování tohohle zvyku je pamatovat si, vzpomenout si na ten postup. Abychom mohli tenhle jiný postoj v práci (ale i životě obecně) praktikovat, nejprve si na něj musíme vzpomenout.

Jak si tedy vzpomeneme?

Praxe dělá mistra, samozřejmě. Ale na začátku se můžeme trochu opřít o upomínky a kotvy různých druhů.

Můžete si vytvořit celou sadu rozličných upomínek, předmětů a i digitálních upomínek, ale pro mě jsou fyzické funkčnější. Můžete tak používat například post-it čtverečky u monitoru, kde budete mít napsaných pár klíčových slov. Dýchej. Spoj se s významem. Proč to děláš? Nebo nějakou květinu, sošku, nebo talisman, který kdykoliv uvidíte, vyvolá vzpomínku na to optimální rozpoložení, které chcete mít. Někomu také dobře funguje poznámka na ploše počítače nebo zamčené obrazovce telefonu.

Časem se mohou ty upomínky “ochodit”, proto když je pak uvidíte, můžete mít tendenci je ignorovat. Právě proto jděte přesně proti téhle tendenci. Vezměte si ten talisman do ruky. Přečtěte si několikrát tu poznámku. Napojte se na to, co pro vás představují.

A tohle dělejte znovu a znovu, dokola a stále, dokud se z tohohle nastavení nestane vaše norma, která promění celý váš (pracovní) život.

Stáhni si zdarma praktického průvodce, který ti ukáže první kroky k tomu, jak se zlepšit jako milenec:

  • ANO, opravdu se to dá natrénovat!!!
  • ANO, opravdu se dobrým milencem může stát každý!!!
Stažením ebooku souhlasíš se zpracováním osobních údajů. Vše o ochraně osobních údajů a jak s nimi nakládáme, najdeš zde>>.
Komentáře

Přidat komentář