Jste po letech už jen přátelé? Možná jí chybí tvá dominance

Mužská dominance a vztahy. Často se o ní bavíme, často ji v různých situacích v životě zažíváme. Častokrát však v jejich pokřivených a zneužívajících formách (kontrola, manipulace, ponížení, překračování hranic). Dnešní společnost se trápí nad rozdělením mužsko-ženských rolí. Ty se totiž v čase jaksi stírají a nezřídka se nacházíme na pokraji osobního šílenství, když očekáváme klasické rozdělení rolí (bože jaké to vlastně je?), protože to má největší náboj a partnerskou dynamiku, avšak zároveň už náš samotný svět a fungování v něm je natolik odlišný, že se v tom úplně ztrácíme. Nakonec se páry depolarizují (ztratí mužsko-ženské rozdělení pólů / rolí) a už je k sobě nic nepřitahuje, sex je na bodu mrazu a tak po letech spolu zjišťují, že jsou spíše kamarádi než milenci a partneři. Co se stalo? Ztratila se přirozená rovnováha mezi mužsko-ženskými póly (plusem a mínusem, jinem a jangem). Ztratila se mužská dominance (a ženská submise). A tak žena přebere nadvládu, protože v rodině chybí „muž“, a ona tuto roli začne přirozeně suplovat (jenže pro ni tato role není přirozená a ve své podstatě jí vnitřně nevyhovuje, ať už si to přizná nebo ne).  A začne tě prudit, řešit, organizovat, dávat ti úkoly, je věčně nespokojená a ty máš pocit, že to nebere konce, cokoliv, co uděláš, je špatně, a ty nakonec rezignuješ (v nejlepším případě) nebo odejdeš a hledáš dál. A pak se to celé opakuje. Na začátku vášeň, po letech přátelství a ty marně hledáš co se stalo. Co nám chybí? Mužská dominance a ženská submise. Je potřeba se postavit zpět do role muže.

Padesát na padesát? Raději ne

Některé ženy se snaží, aby rozdělení rolí či prací bylo ve vztahu padesát na padesát. Ale pozor! padesát na padesát je vztahový zabiják. Zcela popírá mužsko-ženské energie. Pokud něco rozdělovat, tak v souladu s rolemi (tedy přirozenými energiemi a vlohami daného pohlaví). Je super být parťáci a pomáhat si. Ale činnosti, které nejsou přirozenou součástí mužské či ženské role, budou pár stejně depolarizovat a žena bude ztrácet svoji ženskost a pro tebe atraktivitu (a opačně, ty ztratíš atraktivitu pro ni). Čím více činností děláte v tradičním rozdělení rolí, tím déle mezi vámi zůstane sexuální přitažlivost.

Touha ženy odevzdat se

Měl bys také vědět, že přirozená touha ženy (ať už si ji plně uvědomuje nebo ne), je touha po totálním odevzdání se. Pokud je tato touha naplněna, bude naprosto jiný i tvůj sexuální prožitek sní. A vztahový též. Musí mít však možnost se ti odevzdat. To může tehdy, když není nucena přebírat mužskou roli, která není ve vztahu naplněna.

Tradičnější národy – je možné se tam inspirovat?

Když se zeptám žen, které randily s Indem, muslimem nebo Arabem nebo kýmkoliv, pro koho byla mužská dominance přirozená (pokud byla v té zdravé formě), většina z nich přiznala, že se cítily velmi žensky…. co k tomu dodat, někde prostě pořád toužíme po mužské dominanci.

Vztah není souboj – moje zkušenost s dominantním samcem

Potkávali jsme se jenom chvíli kvůli vzdálenosti mezi námi, ale přesto děkuji, že mi ukázal, jaké to je mít vedle sebe dominantního muže. Vyberu pro tebe ty podstatné momenty, které ve mně jako v ženě vzbudily přesvědčení, že se chová mužně a že se mu můžu podvolit se vším všudy. 

Hned při prvním setkání jsme si to vyjasnili. Zcela sebevědomě mi oznámil, že jediné, co ho zajímá jsme MY a že nehodlá řešit žádné TY a JÁ, že vše co dělá a bude dělat, bude pro nás. Nemůžu ani říct, co to ve mne spustilo. Oddechla jsem si. Konečně někdo, kdo je ochoten do toho jít naplno. Ne nesliboval mi tím, budu s tebou až za hrob. Jen rovnou řekl, budu s tebou TEĎ a TADY naplno a to samé čekám já od tebe. V podstatě hned druhou větou mi zcela bez mrknutí oka oznámil, že on je ten kdo vede a že já následuju. Tečka. Smiř se s tím nebo jdi, protože on to má takto. Trošku se mi zamlžilo před očima, nadechla jsem a vydechla, a řekla si.. no dobře, tak to zkusím. V tuto chvíli by se už značná část mých kamarádek otočila na podpatku a odkráčela pyšně středem. Mě ale něco lákalo prozkoumat to dál. Protože ON se choval prostě jinak. Zcela sebevědomě, otevřeně, upřímně, byl schopen komunikovat své potřeby a hlavně nebál se závazku (i když mi pro danou chvíli nic nesliboval, šel do toho prostě naplno) a to MY tak ve mne otevřelo celý nový vesmír chápání, co je vlastně vztah. Vztah není souboj. Vztah není soupeření pohlaví. Ale skutečně MY. Bral mne vždy jako sobě rovnou, respektoval mne. Nicméně choval se jako muž. Aktivně. Naplánoval nám celý víkend snad do posledního detailu (ani si nepamatuju, kdy totéž pro mne udělal někdo jiný). Myslel na vše, o vše se postaral. Kdybych chtěla, tak jsem mohla přestat myslet. Byl opravdu velmi aktivní. Když se mi něco nelíbilo? Prostě jsem mu to řekla. Dominance ve své síle totiž není zneužívající. Protože ten submisivní stále vyjadřuje svoje přání. A pokud přemýšlím z pozice MY, tak nemůžu tomu druhému ani udělat něco, co by se mu nelíbilo. Protože vím, co se mu líbí a co ne, a když se mu to nelíbí, tak to nedělám. Jste jako jeden vesmír, když je dobře na jedné straně, tak je štěstí i na té druhé. Kdy jsme takto naposledy ve vztahu uvažovali, že? Kdy jsi naposledy o sobě a své partnerce / milence uvažoval jako o jednom spojeném vesmíru? Když jsem se dostala do svízelné situace a vypadalo to, že letadlo prostě kvůli sněhu neodletí a vlaky nepojedou, tak mi řekl, počkej tady a pak na půl hodiny někam zmizel. Pak přišel s tím, že všechno zjistil, předal mi jízdenku na jediný poslední vlak a doprovodil mne až k němu. Neměl absolutně žádný problém pro mne zařídit všechno. Byl plně v roli poskytovatele, ochránce a organizátora.  V jeho mužské roli. 

Ženy se bojí, že nebudou mít prostor, budou utlačovány a nebudou se moci vyjádřit. Ale to jsme zase v té manipulaci a vykonávání moci nad někým „menším a slabším“. O to ale ve zdravé dominanci nejde. Nedělalo mi žádné problémy ho následovat, protože on nedělal nic, co by mi ubližovalo. Myslel totiž stále na NÁS.  Ze všeho co dělal, jsem cítila lásku a hlubokou úctu ke mě.  A tím bychom měli začít. S respektem k tomu, co ten druhý pro nás dělá. Jsme jako puzzle a dohromady vytváříme jeden celek. S obroušenými hranami (tedy tam, kde se vytratila polarita) do sebe puzzle nezapadne.

Takže jak poznáš, že jsi zdravě mužsky dominantní? 

• Žena tě následuje přirozeně a dobrovolně
• Ty nezneužíváš svého postavení, nekontroluješ, nemanipuluješ
• Myslíš i na její potřeby
• Přirozeně ji ochraňuješ
• Jsi aktivní, plánuješ, přinášíš MAMUTA
• Zajímá tě to společné,  to MY a nikoliv JÁ – důraz je tedy na MY a žena ti tak bude důvěřovat ve tvém vedení (ale pouze ve spojení s tím, když cítí, že víš kam v životě směřuješ)
• Máš svůj životní cíl a jdeš si za ním
• Žena vedle tebe rozkvétá a je ještě více ženská
• Funguje vám to lépe v posteli

Kde začít?

Začni jednoduše, s drobnostmi. Buď více aktivní a naplánuj společný čas podle toho, co máte rádi. Neskonči jen u výběru činnosti, ale naplánuj a zařiď to celé (vlak, program, cestu, aktivity). Buď to ty, kdo iniciuje. Podívej se kolem sebe, s čím jí můžeš pomoci, a zařiď to, nečekej na pokyny (ne, nemusíš to dělat sám, ale zajisti, aby to někdo udělal). Když už ti musí dávat pokyny, prudí ji to. Buď ty ten první, kdo iniciuje sex. A ona na oplátku nebude mít problém tě celý den opečovávat svým ženským způsobem.

Takže, neboj se dominance. Dej prostor ženě být pasivní. Dej jí prostor, aby se ti mohla odevzdat. A ty ji na oplátku veď. Rozkvete v tvém náručí. Pamatuj však na to, že žena se ti odevzdá a bude tě následovat pouze tehdy, když ty budeš mít jasný směr a cíl. Ale to už je téma na jiný článek.