Měkkost není slabost

Dnes ráno jsem seděl na břehu moře a meditoval – s chlapy z mužského kruhu jsme začali dělat pravidelnou meditaci na téma “Milující péče” a dnes mě o ní učila voda, učilo mě moře.

Odnesl jsem si z té krátké ranní meditace několik vhledů, které se ti tady pokusím sdílet, protože si myslím, že jsou velmi důležité pro cestu muže. Hned první na řadě je pro mne připomenutí, že moderní člověk, pokud má oči k vidění a uši k slyšení, nepotřebuje strávit 20 let v klášteře / ašrámu v Indii nebo v jeskyni v Himalájích, aby se učil a rostl. Že pokud opravdu pozorně pozorujeme náš život a situace v něm, dostává se nám veškerého učení, které ke svému růstu a vývoji potřebujeme. Můžeme se učit od lidí, od věcí, od situací. Nebo od moří.

Seděl jsem na kameni se zavřenýma očima a pozoroval dech. Vnímal jsem svoje tělo a potom jsem se začal soustředit na zvětšující se prostor v mém hrudníku. Poslouchal jsem příboj narážející do skály pode mnou. Na to, jak voda dokáže být klidná i bouřlivá, jak je bez vlastního tvaru, přijímá tvar okolí, ale přesto je velmi mocná a silná. Jak je trpělivá, jak nikam nespěchá.

To mě inspirovalo. Zkoušel jsem si uvědomit, kde tyhle kvality mám já – konec konců, říká se, že my lidé jsme tvořeni někde mezi 70-85% vody. A přestože v sobě tuhle dovednost musíme tím pádem všichni mít, moc se jejímu rozvoji nevěnujeme, nedáváme jí péči. Obzvlášť jako muži slýcháme spíše věty jako “Nebreč!”, “Pochlap se!”, “Vzmuž se!” a jim podobné. Mám pocit, že mají význam “Zatvrď se, potlač smutek, strach a makej.” Že nás vedou k tvrdosti.  Vzpomněl jsem si během záblesku jasnosti a uvědomnění na spoustu učitelů, knížek a výzev k měkkosti a přijímání a na chviličku jsem pochopil. Vzpomněl jsem si na známé (fake) youtube video s Brucem Lee, který, než začne nunčaky hrát ping-pong, říká “Be like a water, my friend.” Vzpomněl jsem si na ladnou grácii tai-chi, na plynulost jógy, na Pokojného bojovníka Dana Millmana a jeho učitele Sókrata, který ho učil měkkosti … a na spoustu dalších a dalších příkladů a zážitků z mého života, které se spojily v pocit, že zažívám ve svém životě bolest, ať už fyzickou nebo emocionální, protože jsem ztuhlý, tvrdý. Ke svému okolí i k sobě.

Když je mé tělo rigidní a neumím se dobře ohnout, bolí mě záda, šíje. Pokud se neumím pokořit, neumím pokleknout, bolí mě kolena. Pokud lpím na svém plánu, na tom, jak věci mají být, tj jak si já představuji, že by nějaká situace měla vypadat, zažívám hněv nebo smutek a z nich vyplývající pocit úzkosti a bolesti.

A naproti tomu se v mém nitru ozýval hlas, který mne nabádal k měkkosti. K něze, připadá-li ti měkkost jako něco, co se nehodí pro chlapa. Já jsem ale v sobě zažíval, že měkkost není opakem síly, že měkkost není slabost. Cítil jsem, že v přijímání situací je velká síla a moudrost. 

Ale ovšem! Pokud se teď bouříš při vzpomínce na nějaké slabé muže, o kterých říkáme, že jsou měkotové, pozor! Když dva dělají totéž, není to vždy totéž. Je rozdíl mezi člověkem schovávájícím se za prázdnou masku slušnosti a survility, protože se bojí žít a mužem, který v sobě má moudrost a pokoru, vlídnost k lidem kolem sebe navzdory obtížím, které zažívá. Není tohle projevem síly? Pokud máš spoustu práce, trápíš se, máš starosti a přesto se dokážeš usmát na prodavačku, která už po třetí špatně namarkovala tvůj nákup a ty zrovna tak pospícháš, protože jsi chtěl být doma před sedmou! To byl plán. Teď se budeš dohadovat se ženou, protože nechodíš nikdy v čas a nikdy nedodržíš nic, co slíbíš! Nádech. Výdech. Pchůůů. Měkkost. Usměješ se. Koupíš ženě květinu a s úsměvem jdeš domů. A těšíš se. Neletíš, nenarážíš do lidí, nemračíš se cestou. Proč? Protože měkkost. Protože milující laskavost, milující péče.

Snažil jsem se vzpomenout, kolik času v našich životech věnujeme tomu, abychom se uvolňovali, abychom se nehnali, abychom nebyli tvrdí. Abychom byli laskaví, ohleduplní a milující sami k sobě. Máme například k dispozici věděcké výzkumy, které ukazují, že dělník, který pracuje 45 minut a potom má 15ti minutové odpočinky, dokáže za 6 hodin udělat víc práce, než jeho kolegové za 8 hodin – a to z těch 6 hodin měl 1.5 hodiny volno!

A jak to souvisí s Dobrým milencem? Mám už od začátku projektu v hlavě koncept, který nabírá konkrétnějších obrysů. Dobrým milencem je podle mě dobrý muž, dospělý muž, zralý muž. Říkej tomu, jak chceš. Více do podrobna to rozeberu v nějakém dalším článku a videích, ale pro teď ti chci říct, že jsem přesvědčený, že milující péče, měkkost a laskavost patří k druhému stupni vývoje muže. Na prvním stupni budujeme svou osobní sílu, rozhodnost, důslednost, vytrvalost a sebekontrolu. V sexualitě se to projevuje dominancí, touhou se uspokojit, potěšit svoje ego tím, že dokážu uspokojit partnerku. K téhle fázi mám trénink, který představuju tady>>. Je o kontrole těla, dechu, o tom, jak se naučit ovládat ejakulaci. Ale tím to nekončí. Pokud chci být v dlouhodobém partnerství šťastný a žít v něm, nejen přežívat nebo žít vedle sebe, není to jenom o tom, jak pracuju s fyzickým tělem, ať už svým nebo partnerky. Kromě penisu máme ještě srdce. A o něm jsem ti psal tady, v tomhle článku.

Třetí krok na cestě k zralému mužství je o vizi, poslání a žití pro něco, co nás přesahuje. Ale o tom až někdy příště.