Ze všech zvířat, která se rozmnožují stejně jako my, tedy sexem, penetrací… to má zdaleka nejtěžší dikobraz.
Když si uvědomíš, že aby se mohl rozmnožit, musí „nasednout“ na paní dikobrazovou zezadu a když si vzpomeneš, jak vypadá paní dikobrazová (obrázek nahoře), je ti jasný, že před ním je určitá výzva, pokud nechce způsobit seriózní poranění svýmu „nádobíčku“.
A to, jak se s tou výzvou vypořádává je důvod, proč ti o tom píšu – není to totiž tak daleko od toho, co bys měl dělat ty.
A chci ti taky ukázat proč.
Pářící rituál u dikobrazů začíná tím, že pan Dikobraz přijde k paní Dikobrazové a podívá se, jaká je situace.
„Aha, bodliny nahoře. Vím, co mám dělat!“ a běží si sednout před paní Dikobrazovou.
Paní Dikobrazová si sedne.
Pan Dikobraz jí tlapičkama „obejme“ obličej a jakoby říkal: „Jsi v bezpečí, maličká.“
Paní Dikobrazová zavře oči a takhle nějakou dobu leží.
Pak se pan Dikobraz jde podívat, jestli to zabírá.
Bodliny jsou pořád nahoře, tak běží zpátky, zase tlapičky na tváře.
A pak se to stane. Paní Dikobrazová se uklidní a uvolní. Bodliny jsou dole a pan Dikobraz je nahoře… a víc gentelman neříká.
Poučení z tohohle příběhu je jasný:
Měl bys být víc jako dikobraz a míň jako 🐗!
Zbytek článku je vysvětlení toho, proč ženy potřebují víc času a uvolňování, než „můžou“ (chlapi sice můžou hned, ale taky by neměli, pokud se chtějí vyvarovat stresu a snížit pravděpodobnost selhání).
Je to fascinující.
Ženy zažívají daleko víc strachu než muži. I v dnešní době jsou ženy statisticky daleko ohroženější než my chlapi, ať už se bavíme o přepadení, znásilnění, o obětech domácího násilí a tak podobně…
A to pravděpodobně jen dál posiluje to, co mají v genech.
Historicky se ženy vždycky staraly o mláďata, udržovaly oheň a byly sběračky, zatímco chlapi někde lovili.
Ženy seděly v kruhu, s mláďaty a potravou uprostřed kruhu. (Stejně jako to do dnes dělají samice různých opičích druhů). Tahle pozice jim dává 360° výhled na okolí, aby byly připravéné utéct v případě nebezpečí.
Proto také mají daleko vyvinutější schopnost „číst z obličeje“ – když nějaká jiná samička viděla predátora, hada… celá tlupa musela zareagovat v podstatě okamžitě a zmizet a proto jen co se jedna z nich lekla, všechny to hned věděly a braly nohy na ramena.
Protože jsou tedy ženy biologicky naprogramované řešit bezpečí / nebezpečí – a protože se i reálně vyskytují v nebezpečí častěji, než my – potřebují daleko víc uklidňovat.
Přelaďovat, přepínat do parasympatiku, aby vůbec biologicky byly něčeho schopné.
Pro ženu existuje nekonečný množství nuancí, signálů a znameníček, že je v pohodě, že „může vypnout“.
Pro někoho je třeba i nádobí ve dřezu nebo nevyluxovaný koberec položka na To-Do listu, a tím pádem se nemůže úplně uvolnit… a proto muži, kteří vysávají častěji, mají častěji sex.
Tohle je samozřejmě jenom jedna situace a velká zkratka, ale rozumíme si.
Nicméně to uvolňování a nalaďování je důležitý i pro nás, chlapy. Sice je pravda, že většinou „můžeme“ rychleji, ale zase jsme rychleji hotový.
Klíčem k tomu je oxytocin, hormon lásky, blízkosti, sounáležitosti a pohody. Když budete oba přepnutí, naladění, uvolnění… rapidně zvyšuješ šance, že něco bude a taky rapidně snižuješ pravděpodobnost nehod typu „Promiň, chtěl bych, ale nemůžu“ a „Jéé promiň, když ty jsi tak sexy, já si nemůžu pomoct a jsem z tebe hned hotovej“.
O tom, jak a proč naše biologie funguje a jak ji využívat a nebojovat s ní, a jak díky tomu překonávat problémy, který čato jako chlapy v posteli máme je webinář zde>.
Nová kniha pro každého muže