Jak být dobrým milencem?

Kdo je dobrý milenec?

Dobrý milenec není jen chlap, který umí uspokojit ženu, protože umí zacházet se svým penisem. To je jen povrchní část. Dobrý milenec je muž primárně proto, že zná sebe, svou sílu a proto je schopen vidět a ocenit i silné stránky ženy. Je uvolněný, hravý, milující, něžný – všechno tohle vyvěrá ze  sebe-vědomí, silný muž ví,  kdo je a kam a proč v životě jde, o co usiluje.

Ve svých kurzech se zaměřuju na obě tyto části – na to, abychom se naučili dobře se sebou a svým tělem zacházet a pak také na to, abychom se lépe poznali a byli spokojenější sami se sebou. Takže nadpis “Být dobrý milenec…”, bych klidně mohl přepsat na “Být dobrý chlap…” nebo ještě spíše “Být dobrý člověk…”

Asi je pravda, že žijeme v době, která zažívá krizi pohlaví. Na druhé straně to ale generuje nárůst seminářů a různých skupin a kurzů, které se zaměřují na rozvoj mužství a ženství.. a to je určitě dobrá zpráva.

Pokud tě zajímá, jak pracovat se svým tělem, podívej se sem>>.

Sebe-vědomí a sebe-přijetí jé základ… všeho!

Přijmi, kde právě teď v životě jsi a kdo jsi. Možná bys chtěl, aby tvé vztahy vypadaly jinak. Možná chceš dělat jinou práci. Být namakanější. Mít víc peněz. Silnější vůli. Větší sexuální výdrž. Možná chceš na sobě a svém životě změnit spoustu jiných věcí. To je fajn. Ale tvoje cesta k tvým cílům bude určitě snadnější a rychlejší, když nebudeš sám sobě házet klacky pod nohy tím, že se budeš odmítat, nebo dokonce nesnášet.

Oblíbená sebe-sabotážní strategie je zaujmout obětní postoj: “Kdyby to a to bylo jinak, určitě bych byl šťastnější / hubenější / bohatší / … Tenhle postoj znamená, že existuje nějaké “to”, které je “tam venku”, které má moc nad naším životem. Protože pokud “ono” něco nezmění, nezmění se ani moje štěstí, bohatství, zdraví,… a to je trochu na nic. Musím čekat na něco z vnějšku, jinak se se mnou nic nestane. A protože “to” je “tam venku”, nemám nad ním žádnou kontrolu a nezbývá, než čekat. Možná se někdy dočkám, možná ne. A pokud se ti nechce čekat, nabízím alternativní postoj:

Přijmi, kde právě teď v životě jsi a kdo jsi a přijmi za to plnou zodpovědnost. Zkus vnímat svůj život tak, jakoby měl nějaký smysl. Jakoby naprosto všechno ve tvém životě mělo nějaký smysl. Jakoby ti všechno ve tvém životě ukazovalo, kým doopravdy jsi. Jak doopravdy smýšlíš. Co doopravdy lákáš do svého života. Náš život totiž nelže. Můžu sám sobě lhát docela snadno. Můžu si představovat, jak jsem výkonný, aktivní, úspěšný, jak žiju zdravě… ale když se postavím na váhu, která mi ukazuje 120 kg, ze skříně na mě kouká 17 balíčků chipsů a na stole leží X finálních upomínek před odstřižením elektřiny a telefonu… ukazuje mi to, že možná až tak zdravě nežiju a možná nejsem až tak úspěšný, jak si představuju. V tomhle extrémním případě je to vidět jasně. A asi není moc lidí, kteří čtou tyhle řádky, kteří jsou v podobné situaci. Ale v menším měřítku to děláme všichni.

Je v pořádku smýšlet o sobě dobře, pozitivně – pokud mi to nebrání dělat v životě změny a posouvat se, kam chci. Pokud si budu tvrdošíjně něco nalhávat, nic nemůžu změnit. Základem změn a posunu ve směru, kam chci, je pohlédnout do tváře pravdě svého života.

Praktické cvičení

Dej si na následující cvičení čas a zamysli se nad ním. Napiš si seznam všech výroků o tobě, tvojí osobě, které se k tobě vztahují, které si myslíš, že jsou pravdivé, nebo které o tobě někdo řekl a zranilo tě to, nebo se tě to dotklo a nebo to z jakéhokoliv jiného důvodu nosíš pořád s sebou. Piš ty výroky ve formátu: Jsem hubený. Jsem vysoký. Jsem vtipný. Jsem tlustý. Jsem nudný. Jsem originální. Jsem bohatý. Jsem chudý. Jsem pomalý. Jsem zapomětlivý. Jsem zbrklý. Jsem perfektní.

Nerozlišuj, jestli jsou “dobré” nebo “špatné”, jde jen o to, aby byly pravdivé, respektive ty je za pravdivé považuješ. Piš, dokud nenapíšeš úplně všechno, všechna přídavná jména, která se k tvému popisu dají použít. A až to budeš mít, tak si je všechny přečti, ideálně nahlas. Nespěchej. Čti je pomalu, postupně, tak, jak je máš napsané.

Dej si čas a vnímej, jestli v tobě vzbuzují nějakou odezvu. Třeba tě potěší. Třeba rozesmutní nebo naštvou. Možná budeš cítit nějakou odezvu v těle. Teplo, stažení, chlad. Nic z toho nehodnoť, jen to pozoruj a vnímej.

Až dojdeš na konec seznamu, uvědom si, jak se cítíš.

A pak se vrať na začátek a celý seznam přečti ještě jednou, ale každý výrok přečti s dovětkem “a mám na to právo”. Takže např. Jsem hubený – a mám na to právo. Jsem vysoký a mám na to právo. Jsem vtipný a mám na to právo. Jsem tlustý a mám na to právo.

A zase po každém výroku vnímej, jak se cítíš.

Co tímhle cvičením děláme je to, že si vracíme moc. Přestáváme se cítit jako oběť společnosti, situací, osudu, výchovy, šéfa,… ale začínáme se tak cítit ve spojení se svou silou. Nehodnotíme nijak, jestli je něco “správně” nebo “špatně” – jako tvůrci našeho života si můžeme dělat, co chceme – a pak musíme nést odpovědnost za své činy. Ale máme právo dělat, co chceme. Pokud se chceme cítit mizerně, máme na to právo. Pokud chceme trávit život u televize, máme na to právo. Nejsme oběti. Jsme tvůrci. Našich myšlenek, snů, životů.

A z tohohle místa, z tohohle uvědomění, tě chci pozvat: Přemýšlej, co ve svém životě chceš a co nechceš.