Mužství jako volba

Pokud odhlédneme od metafyziky a posmrtného života, zdá se, že jsi neměl možnost vybrat si, že se narodíš s mužským pohlavím. Ale stát se mužem – dodržováním tisíciletého „mužského zákona“ – to je volba a vždy byla.

V primitivních společenstvích a dobách tahle volba také existovala, ale spíše hypoteticky. V kmenech a tlupách se každý chlapec stával mužem automaticky, celé dětství se nepřipravoval na nic jiného – učil se lovit, bojovat, hledat potravu. Přežití nejen jeho, ale celého kmene záleželo na tom, že se všichni muži z kmene starali o základní mužské role – o ochranu, rozmnožování a obživu.

Chlapci neměli na výběr, jestli se chtějí nebo nechtějí účastnit přechodových rituálů a tvrdého života, který vedli, protože být mužem jednoznačně znamenalo lovit a bojovat. Hypoteticky se mohl někdo rozhodnout vyhnout se těmto povinnostem, ale taková volba by skoro jistě znamenala smrt – fyzickou nebo emocionální. V tvrdých podmínkách bylo přežití bez dalších lidí v podstatě nemožné a tím pádem neochota podílet se na zajišťování chodu kmene by znamenalo vyloučení z něj nebo obrovskou hanbu.

Pokud byl v té době muž především bojovník a lovec, jeho identita byla neoddělitelně spojená s kmenem, jeho potřebami a jejich uspokojováním. Kdo dobře plnil svou roli muže, těšil se úctě a obdivu. Kdo ne, pozbýval společenský status a ztrácel všechny výhody, které status poskytoval. Naši předci tak byli velmi motivováni, aby se maximálně snažili a dostáli předpokladům společenství, ve kterém žili.

Ale postupem času svět přestal být tak divokým a nebezpečným místem a jako výsledek ustupovala nezbytnost, aby každý muž vydával ze sebe to nejlepší a rostl tak manévrovací prostor pro jedince, kteří se chtěli vyhnout životu pod „mužským zákonem“.

Tisíciletá otázka

Mohlo by se zdát, že otázka mužství je moderní problém – nastínili jsme si, že ještě před pár tisíci lety nebylo moc možné se na ni ptát. Ale ve skutečnosti už od počátku civilizace muži hledali své místo ve společnosti a potýkali se s tématem mužství – tím, jak se život stával bezpečnějším, pohodlnějším, muži se konfrontovali s otázkou, kolik ze „starých, primitivních“ zvyků a způsobů si zachovat a naopak kterých se vzdát ve prospěch pohodlí a luxusu, které nabízela usazená společnost.

Už ve Starém Řecku a Římě filozofové a mudrci hledali odpověď na otázku „Jak žít jako muž v domestikovaném prostředí?“ a jak vypadal „správný“ život muže.

Mnoho tehdejších velikánů filozofie byli velmi mocní a bohatí muži – například citovaný Seneca byl mentorem císaře Nera. Muži jako on se mohli oddat životu v přepychu a užívání, ale navzdory pokušení, kterému určitě čelili, rozhodli se jít jinou cestou, narozdíl od mnohých. Rozhodli se pro těžkou cestu sebezdokonalování a růstu. Proto i po 2 tisíciletích známe jména těchto mužů.

Seneca patřil ke stoikům, kteří věnovali svůj čas mimo jiné i rozvoji klidu a nadhledu tváří v tvář těžkostem. Učili se nepodléhat strachu, bolesti, zášti nebo společenskému tlaku. Záměrně podstupovali výzvy, kterým se mnozí vyhýbali (tehdá stejně jako dnes). Studené koupele, náročné fyzické cvičení, nosili prosté oděvy, jedli skromně… to vše patřilo mezi metody, které stoici praktikovali a doporučovali i jiným mužům. Věřili totiž, že tohle byl ten nejvíc naplňující způsob života – jediný způsob, jak růst a posouvat se v před.

Přetočme do přítomnosti. Množství luxusu, přepychu a dostupnost pohodlí se průběhem času zmnohonásobil a tak dilema, kterému čelili naši předkové je stále s námi a pravděpodobně ještě intenzivněji: Jak moc by sis měl užívat pohodlí a bezpečí a jak moc by sis měl udržovat odstup, nadhled, nezávislost, mentální jasnost a fyzickou sílu a odolnost? Měl bys jít cestou nejmenšího odporu nebo si vybrat těžkou cestu?

Pokud se nenaplní některé temné hrozby celospolečenského kolapsu nebo další celosvětové války, pravděpodobně se lidstvo v dohledné době nedostane do bodu, který by muže nutil žít tvrdý život. Takže pokud chceš žít skutečně mužský život, musíš se pro něj rozhodnout.

Musíš se rozhodnout neoddávat se pohodlnosti.

Musíš se rozhodnout mobilizovat se.

Musíš se rozhodnout stát se nejlepší verzí sebe sama.

Bez vnějšího vlivu, který by tlačil zvenku, většina mužů v moderní společnosti hledá cestu nejmenšího odporu a o nic se ani nesnaží. Tenhle přístup bohužel prorůstá celosvětově společností a působí nemálo problémů.

Ale stále existují muži, kteří slyší volání ve svém nitru. Volání po něčem víc než jsou stabilní zaměstnání a sociální jistoty. Někteří z těch mužů na to volání dokonce odpoví. Není to snadná cesta. Vyžaduje být proaktivní, budovat svou vůli a disciplínu.

Můžeš si stěžovat, že žijeme ve světě, který nás muže nepodporuje v rozvíjení našich ctností. Nebo se můžeš zakousnout a hledat cesty, jak se stávat lepším a silnějším. Pomocí k tomu ti může být obklopit se podobně smýšlejícími muži, vytvořit si novou sociální bublinu, ve které je normální růst a usilovat o dosažení svých cílů a snů, ať jsou jakékoliv.

Inspiraci na své cestě můžeš najít v mužských kruzích, které pravidelně pořádáme nebo ve skupině na Facebooku.