Asi je to v hlavě nebo co?!?

Představ si, že by ses potkal s kamarádem u piva / po tréninku / na rybách / na procházce v lese / … (každý dle libosti) a šli byste si pokecat.
Nejdřív mluvíte tak o všem a o ničem, auta, počasí, dovolený, filmy, …
Až se konečně odhodláš a řekneš kámošovi, že tě něco trápí.
„Několik měsíců (nebo možná i let) se trápím v posteli. Nedávám to. Jsem vždycky hned hotovej. Za minutku zvadnu. Trápí mě to.“

A představ si, že by ti ten tvůj kámoš řekl něco v duchu:
„A že se na to už nevykašleš. Pořád to takhle zkoušet, ztrapňovat se. Vždyť tu tvojí ženu to s tebou stejně ani nikdy nebavilo, vzala si tě, protože jsi jistotka, spolehlivej partner, ale v posteli to byla vždycky bída, co jsem tak slyšel.
Radši si už natáhni tepláky, nazuj si bačkory a nech to bejt. Na tohle ty nejsi a nikdy jsi nebyl.“
Tak kdyby ti něco takovýho ten kamarád řekl… nejspíš bys ho až tak moc nepovažoval za kamaráda.
Možná bys mu chtěl dát přes ústa.
Možná bys odešel.
Ale prostě by ses nějak bránil, postavil by ses mu.
A bylo by to dobře.

Ale uvědom si, že jestli máš nějaký problémy v ložnici, takovýho „kamaráda“ máš schovanýho v hlavě.
S tím rozdílem, že tomu v hlavě se nebráníš, protože mluví tvým hlasem!
Tohle je přesně ten důvod, proč Tony Robbins, jeden z nejúspěšnějších motivačních řečníků a koučů na světě říká, že máme stát na stráži u brány mysli.
On to teda nejspíš ukradl z nějakýho prastarýho moudrýho textu, ale to to nečiní o nic míň pravdivým.
Kvalita tvých myšlenek rozhoduje o tom, jaký život žiješ.
To víme všichni.

Když půjdeš na závod s tím, že jsou všichni lepší než ty, prohraješ.Když půjdeš dělat obchod s tím, že nemáš dobrou nabídku, neprodáš.
Když půjdeš prezentovat něco v práci s tím, že neumíš mluvit, budeš koktat.
Tohle je nám všem jasný.
A samozřejmě, že na závody musíš trénovat, musíš mít dobrý produkt a dobře si připravit prezentaci… ale i sebe-lepší příprava se ti rozsype jak domeček z karet, když si nebudeš věřit.
To je nám všem taky jasný.

Proč nám to nedochází v posteli / intimitě?
Proč si myslíme, že zrovna tady jsme vůči našim myšlenkám imuní? A když si to nemyslíme, tak proč nehledáme cesty ven, cesty, jak změnit naše myšlenky?
Někdo volí cestu veselých pilulek (antidepresiva) a nebo veselých lahviček (panáčky a pivečka)… ale to mi nepřijde moc jako řešení.
Tak co nám zbývá?

Stát na stráži u bran naší mysli. Vyházet odtamtud myšlenky, co nás oslabují a krmit mysl tím, co chceš, co tě posiluje.
Začni tím, že si uděláš revizi.
Napiš si na papír všechny ty myšlenky, co o sobě máš jako o milenci. Všechno, co se ti váže k sexu. Všechno, co ti jede v hlavě, když jdeš na rande / do postele.
Profiltruj si to skrz test „kamaráda“: Kdyby ti tohle říkal kamarád, chtěl bys ho stále potkávat?
Tohle cvičení, byť je takhle jednoduchoučký, ti ukáže, co možná tušíš, ale nevidíš. Jak si sám házíš klacky pod nohy.

Jestli se ti bude chtít, můžeš mi tyhle „krutý věty“ napsat. Sbírám je, abych ukazoval chlapům, jak strašný to někdy v těch našich hlavách je a že je opravdu potřeba „držet stráž před branami.“
Ale i kdybys mi to neposílal, fakt si dej tu práci a napiš si to na ten papír, budeš možná překvapenej…