Cítím se mizerně a tak moc se těším, až napíšu tenhle článek

Ležím na gauči, přikrytej dekou, rozlámanej, se ztuhlýma prstama…

Oči lehce podlitý krví a není příjemný je mít otevřený…

Přesto se nemůžu dočkat, až napíšu tenhle článek. Protože pokud se nemůžu dočkat, až napíšu článek když je mi fajn a jsem ještě nedočkavější, když mi je mizerně, která síla mě může zdolat? 💪

Za inspiraci pro dnešní článek vděčíme dvěma dávno padlým velikánům. Jednoho znáš, o druhém jsi pravděpodobně neslyšel.

Ten, kterýho nejspíš neznáš, se jmenoval Marcus Claudius Marcellus a patří k nejslavnějším generálům z dob říše Římské.

(Já, ač jsem byl na základce dost fanda do historie a nejvíc mě bavilo Řecko a Řím, jsem o něm slyšel jen díky citaci, o který je tenhle článek).

Marcellus se proslavil jako vojevůdce v galské válce, kde v souboji muže proti muži zabil galského krále a pak v punských válkách, kde potrápil druhého velikána a autora citátu, Hannibala.

Marcellus byl první, kdo porazil Hannibalovu masivní armádu, když se valila jako vlna Itálií. To Římanům dodalo naději.

Byly i situace, kdy Marcellova armáda potyčku s Hannibalem prohrála, ale přesto na Hannibala útočil a oslaboval, čímž jednomu z nejslavnějších vojevůdců působil nemalý bolehlav. A tak, po měsících nekončících potyček, si Hannibal posteskl:

„Co může člověk dělat s mužem, který nezná prohry ani vítěztví? Tohle je jediný generál, který nenechá protivníka vydechnout, když vyhraje a stejně tak nespočine, když je sám poražen. Budeme muset navždy, zdá se mi, s tímto mužem měřit síly, neb je hnán stejně sebevědomím z vítězství stejně jako hanbou porážky.“

Pointa příběhu je podle mě o motivaci. Motivaci můžeme najít v ledačems. Lesk a slávu, když se nám daří, stud a vztek, když padáme.

Možná hledáš motivaci snadno. Možná se snažíš mít „flow“.

Ale možná je ještě chlapáčtější nedělat věci „protože se na to cítím“, „mám flow“, „vyhrávám“, ale protože je něco potřeba udělat a já to můžu udělat. Nebo protože jsem řekl, že to udělám.

Najít v sobě určitou pevnost, možná i netečnost k nepřízni osudu stejně jako k výhrám a úspěchům a dělat, co je potřeba dělat… to je podle mě známka zralýho chlapa.

👉 Jít si zacvičit, když jsem fit a svítí sluníčko… to je pohoda. Ale když se mi nechce?

👉 Být milý na ženu a mít nadhled, když jí chceš dostat do postele… to jde samo. Ale když jsi nevyspalej a nebo tě děsně s*re?

👉 Neřvat, i když jsi v právu a „nastavit druhou tvář“…

Mně k tomu hodně pomáhá mindfulness. Pozorování mých myšlenek, stavů a práce s nimi.

Je to dovednost, která se hodí při kontrole erekce a ejakulace, stejně tak i při dosáhování nejrůznějších životních cílů.

Proto jí věnuju měsíc v Umění milovat zde>