Jak ti stlaní postele může změnit život

Když jsem před pár měsíci začal připravovat kurz 

Chlapský reset, začal jsem studovat něco kolem biochemie a neurobiologie závislostí, změn a motivace.
Nechci se tady vydávat za pána v bílém plášti v laboratoři – prostě jsem si nakoupil chytrý knížky a začal jsem sledovat podcasty od světových špiček na ta témata.
Je to tak fascinující, že to poslouchám dál, i když ten kurz je dávno hotovej.
Včera jsem zrovna v autě poslouchal debatu o našem mozku a důležitosti zdánlivě banálních činností…
Je to pře-důležitá věc, kterou jsem si ze svýho průzkumu odnesl. A věřím, že ti může hodně pomoct v běžným životě, obzvlášť jestli znáš stavy, kdy „se ti do ničeho nechce“, „nemáš do ničeho chuť“ nebo „máš sotva sílu vylézt z postele“.

Celý to kouzlo je o dopaminu.

Dopamin je látka, kterou náš mozek používá ke dvěma hlavním věcem: aby ses cítil dobře a abys po něčem toužil.

Když se těšíš, že si užiješ skvělej večer se ženou, je za tím dopamin.

Když se nemůžeš dočkat, až se zakousneš do šťavnatý večeře, je za tím dopamin.

Když se cítíš jako King Kong, protože jsi vydělal peníze / vyhrál závod / ale i našel po půl hodině hledání a vztekání ztracený klíče… je za tím dopamin.

Ukázalo se ale, že dopamin je taky naprosto nezbytnej pro jakejkoliv pohyb. V doslovném i přeneseném významu.

To znamená, že když někdo přijde o schopnost vylučovat dopamin (což se děje třeba u Parkinsonovy nemoci), ti lidé postupem času ztrácí schopnost hýbat tělem.

Když má někdo deprese, vylézt z postele je nekonečně těžkej úkol, natož pak dojít do práce nebo nedej bože mluvit s lidma…

To všechno totiž vyžaduje nějaký usilí z naší strany. A na to potřebujeme motivaci – potřebujeme se těšit na to, co dobrýho nám to přinese.

Když půjdu do práce, vydělám peníze. Potkám milý kolegy. 

Když se máš seznámit a pozvat holku na rande, potřebuješ se donutit překonat strach z toho, že tě odmítne. Potřebuješ dopamin, který ti našeptává, že když řekne jo, bude to skvělý.

Takhle bych mohl pokračovat hodně dlouho.

Ale prostě první krok je, abys pochopil, že bez dopaminu neuděláš vůbec nic.

Druhá část toho, co ti chci předat je o tom, jak funguje mechanismus učení.

Pro nás i pro zvířata je naprosto zásadní role dopaminu na učení. Jedna z hlavních motivací každýho živýho organismu je totiž maximalizovat potěšení a minimalizovat bolest.

Takže velmi zjednodušeně řečeno, mozek si extrémně všímá, co se děje těsně před tím, než se vyloučí dopamin… a taky si všímá, co se děje, když se na něco hodně těšíš a pak jsi zklamanej, tedy nevyloučí se dopamin.

V prvním případě si řekne: to, co jsem teď dělal, mi dává dopamin (= cítim se skvěle), budu toho dělat víc!

V druhém případě si řekne: tohle mi přináší zklamání (= cítím bolest), budu toho dělat míň!

V přírodě to funguje tak, že se zvířata musí snažit, musí něco dělat proto, aby získala potravu, partnera na páření,… a žijou po většinou ve skupinách, kde mají spoustu možností přirozeně získávat dopaminový odměny.

Bohužel, my žijeme narozdíl od našich předků ve společnosti, kde je strašně snadný získat velkou dávku dopaminu.

Stačí si pustit porno, dát si drogu, zajet do nejbližšího fastfoodu, pustit si hru na telefonu,… a hned máš takový dopaminový pecky, kterých v normálním životě jen těžko dosáhneš.

A mozek? Říká si: cítím super potěšení. Budu toho dělat víc. Proto – vlastně někde logicky – začne upřednostňovat chování, který je dlouhodobě nezdravý. Ale dává nám – na začátku – hodně dopaminu.

Jenomže tím, jak se vylučujou extrémní dávky, postupem času dopamin dojde. A ty se dostaneš do situace, že ho máš málo.

A málo dopaminu = málo radosti, málo motivace, prokrastinace a deprese, neschopnost se hýbat.

Když se člověk takhle cítí, co udělá? Sáhne po něčem, o čem ví, že mu dělá radost. Sáhne zase po něčem extrémním… a tím si jenom vykope o trochu hlubší jámu…

Co tě může poslat na úplně jinou dráhu je tohle pochopení: dopamin se vyloučí vždycky, když něco dokončíš.

I když je to sebemenší úkol, jako ustlat si postel nebo umýt hrneček po snídani. Dokončíš něco, uděláš něco správně a mozek tě za to odmění dopaminem.

To, že získáš dopamin takhle přirozeně pak znamená, že tam není vyčerpání zásob, propad, ale naopak se roztočí pozitivní spirála:

Něco jsem dokončil = cítím se dobře = mám lepší pocit = mám chuť jít udělat něco dalšího.

Něco dalšího mi dá zase dopamin a protože je to možná už něco většího, toho dopaminu se přirozeně vyloučí o trochu víc… a takhle jenom to, že si ráno usteleš postel, může vést k tomu, že uklidíš celej byt a nebo dokončíš důležitej úkol v práci…

Poselství z celýho tohohle dlouhýho mailu na 2 řádky: Dokončuj věci, i maličkosti a snaž se vyhýbat činnostem, který ti dávají extrémní množství dopaminu, protože tě to dlouhodobě ničí.

No a pokud cítíš, že ses možná už trochu zakopal do díry, chybí ti motivace a chuť do života, do změn, dej si Chlapský reset.