Jed sebe-odmítání

Neexistuje mnoho odpudivějších vlastností, než je sebeodmítání, sebenenávist. Z tohohle jedu pramení spousta bolesti, spousta samoty, frustrace či zahořklosti a je to jeden důvodů, proč lidé ukončují vztahy, eventuelně proč jsou někteří lidé dlouhodobě bez vztahu.

Jak se do lesa volá, tak se z lesa ozývá

Pokud vidím sebe a všechno co dělám skrz optiku sebe nenávisti, shazuju se, nevážím si sám sebe, prostě se nemám rád, jak to můžu chtít po partnerce (partnerovi)? Ženy se často nesnáší kvůli svému vzhledu, muži mají mindráky z peněz, sportu… až se dostaneme do bodu, kdy na sobě nesnášíme úplně všechno a celkově si připadáme k ničemu.

Tenhle destruktivní postoj si lidé budují na základě různých životních zkušeností a je to individuální, ale mezi hlavními důvody bude nejspíš patřit dětství v rodině, která nebyla podporující/přijímající do míry, jaké dítě potřebuje, traumatizující zkušenosti v dospívání, ale i v dospělosti, jako jsou těžké rozchody, úmrtí blízkého, ztráta zaměstnání nebo větších financí. Tohle nemá být úplný seznam, jen ukazuji, že spousta zkušeností, které v životě potkáváme, má moc nás vykolejit a pokud tu bolest neošetříme, může se z ní stát celkově destruktivní postoj.

Když se to stane a člověk se začne vnímat tou černou, negativní optikou, je pro něj pak obtížné vnímat cokoliv jinak, než černě. Má to samozřejmě dopad na celý jeho život, ale v tomhle článku se chci zaměřit na partnerství.

Takový člověk pak projevy lásky nebo přízně od okolí nevnímá nebo filtruje, každá taková situace může být poznamenaná otázkami typu: Co za tím asi vězí? Jak mě bude chtít využít? To nemůže být jen tak.. Případně si takových projevů ani nevšimne. A roztáčí se spirála, kdy se člověk utvrzuje, že je nehodný lásky, nikdo ho nemá rád a o to víc se bude potkávát s odmítáním od okolí, reálným či domnělým.

Tohle téma je ohromně široké, od zřejmých rysů po nejjemnější náznaky, ale asi cítíš, na co tím mířím. Pojďme se spíš než prozkoumávat nuance podívat

Co s tím?

Pokud se řádky výše týkají tebe, připadáš si nedobrý, tak pro tebe mám vlastně dobrou zprávu. Už to, že čteš tenhle článek, je známka, že se sebou chceš něco dělat a to alespoň mně naznačuje, že někde v tobě je naděje nebo touha žít spokojený život. A to je skvělá zpráva! Protože bez tohohle postoje, bez ochoty a touhy na sobě pracovat a změnit se, to nejde.

Už (ve svých 36 letech) nevěřím na kouzelné proutky a prsteny, kdy člověk usíná nějak, pomodlí se, kouzelný dědeček mávne kouzelným proutkem nebo rybka mrskne zlatou ploutví a člověk se probudí jako vyměněný.

Dlouho jsem čekal na zázraky, než mi došlo, že zázraky musíme dělat sami.

A vskutku, co je zázrak? Je zázrak, když se promění celý svět? No ano! A promění se celý svět, když člověk začne na svět místo černými brýlemi koukat skrz brýle čiré nebo úplně bez brýlí? No ano!

Tím nechci říct, že je to tak snadné jako sundat si brýle. Tahle „prostá“ proměna může trvat delší dobu a může být bolestná. Člověk se často musí potkat se svými stíny, strachy, obavami a bolestí, jejichž ignorování, potlačení nebo z jiného důvodu neléčení ho přivedlo do nežádoucího stavu.

Kolik je lídí, tolik je cest. Neexistuje asi univerzální recept „Jak se začít mít rád(a).“ Ale existuje několik společných jmenovatelů, které lidem pomáhají v závislosti na tom, jak velký problém řeší.

• Vyhledej odbornou pomoc

Existuje celá řada špičkových terapeutů, koučů a mentorů, co ti mohou pomoct na cestě k sobě, potkat se řízeně s tou tmou a bolestí.. Ale pozor. Vyhledej pomoc od někoho, na koho máš reference, u koho byl někdo ze známých. Stejně jako existuje spousta dobrých terapeutů, existuje i spousta špatných, kteří lidi poškozují a bohužel, absolvovaný výcvik nebo vysoká škola není zárukou vůbec ničeho. Takže obezřetně vybírej!

• Pokud je těžké důvěřovat terapeutům, můžeš na sobě pracovat sám(a).

Existuje celá řada knih, podcastů, ted-talků a youtube videí na téma sebelásky a sebehodnoty. Už tím, že začneš na ta videa koukat, dáváš svému nitru impulz, že chceš něco jinak. Pokud vytrváš, můžeš si hodně pomoct. Tady tě ale chci varovat před povrchností.

Aby si člověk opravdu pomohl, musí být schopný sebereflexe, analyzovat svoje postoje a myšlenky. Pamatuju si, jak jsem každé ráno stál před zrcadlem a říkal si „Mám se rád, mám se rád, mám se rád!“ po vzoru knihy Miluj svůj život, ale vlastně moc mi to nepomáhalo. Byl jsem schopný o sobě pak komukoliv říct, že se mám rád, ale hlubokou změnu, to opravdu vnitřní, to nezpůsobilo.

Hluboké změny jsem zažil až na základě hlubokých zážitků. A měl jsem jich ve svém životě hodně, takže neumím říct, jestli byl nějaký konkrétní, který mě vystřelil, ale spíš si myslím, že to tak nebylo. Že jsme neustále na cestě k hlubší sebelásce, sebepřijetí a soucitu nejen s bližními, ale i sebou a tak že to, jak se máme rádi, jak se přijímáme, je suma všech impluzů, které cestou sbíráme.

Mně osobně pomohly psychoterapie a koučing, meditace, jóga, psychedelické zkušenosti. Hodně lidí vidí klíč v tom, že člověk začne

• Hledat a žít pro „něco“ většího než já

Nemyslím to teď odmítavě, sám jsem „diagnózou“ nepřijetí a nesebelásky trpěl dlouho, ale když to rozebírám, mám pocit, že je to vlastně ohromně egoistický postoj. Člověk se utvrzuje velmi paradoxně o své důležitosti tím, jak hýčká svou bolest, svou křivdu a celý svět vidí optikou Nikdo MĚ nemá rád; Všichni MI ubližují.

Ve chvíli, kdy člověk začne žít pro druhé, pro nějakou myšlenku, ideál, Já, na které je navěšena všechna ta bolest, se zmenší a ty háčky, které jsou do Já zasekané, možná vypadnou. Tuhle zkušenost popisuje spousta lidí, se kterými jsem mluvil, nebo slyšel mluvit.

Takže moje hlavní rada z tohohle článku je: Hledej, čemu můžeš zasvětit svůj život. Může to být služba někomu / něčemu, ať už budeš dobrovolničit v dětském domově, útulku pro zvířata, starat se o ekologii, staneš se aktivním ve tvé čtvrti / komunitě, nebo se rozhodneš pro cokoliv jiného, co ti dává smysl, můžeš zjistit, že máš spoustu darů, o které se můžeš dělit.