Jednoduchý způsob, jak udělat ženě vzpomínku, na kterou nikdy nezapomene.

Znáš ty situace, kdy máš den blbec? Nedaří se prostě nic. Co se má pokazit, pokazí se, co se pokazit nemá, pokazí se taky…

Minulý týden měla jeden takový den moje žena.

V jeho sladkém finále seděla dvě hodiny s naší rok a půl starou dcerou na schodech a čekala, než přijede zámečník opravit prasklý zámek od našeho studia.

A přestože těch karambolů bylo dost a ona se cítila fakt špatně, nejvíc si z toho celýho dne pamatuje…

… jak když seděla na schodech, šel kolem nějaký neznámý mladík v sáčku. Cca 20 letý týpek, elegantně oblečený, uhlazený. Moderní gentleman, jak říkala Zuzka.

Máme koučovnu / terapeutovnu v suterénu činžovního domu, takže neznáme všechny nájemníky.

„Není vám tu zima? Sedíte tu sama takhle s dítětem, jste v pořádku? Nemáte hlad?“

„Ne, děkujeme, jste hodný.“

Usmál se a odešel.

Za minutu přišel znovu. „Nepotřebujete něco pro malou?“

„Mám pro ní svačinku, děkuju, ale jste moc hodnej.“

Zase odešel.

Po dalších 5 minutách se vrací se sklenicí: „Dovolte mi nabídnout vám alespoň tuhle sklenici vody, nemůžu vás tady jen tak nechat.“

Dal jí sklenici vody a odešel.

A Zuzka se rozplakala dojetím, že dobrý člověk ještě žije.

Je to zkušená máma, takže samozřejmě měla všechno s sebou, nepotřebovala pomoc… ale tahle jedna krátká scénka úplně přerámovala celý její den.

Poučení z příběhu je zřejmý. 

Maličkosti se počítají a víc než trocha vlídnosti není potřeba. 

A teď paradox. Pro toho kluka byla úplně neznámá, „cizí“. A hodně se snažil.

Dívka v nesnázích je pro nás chlapy často neodolatelná situace.

3x přišel nabídnout pomoc, 3x se nenechal odmítnout.

S energií, zápalem, snahou.

Srovnej to s tím, jak moc jsme ochotný / neochotný takhle investovat snahu doma, se ženou, která je „naše“, která je matka našich dětí, která není cizí (= nová).

Ohromně zajímavý.

Tohle je jedna z částí balady jménem „Opadající přitažlivost a skomírající vášeň po 12 letech manželství“.

Není to jenom tím, že to má chlap na salámu. Určitě ne.

Ale vem si, koho potkávají ženy „tam venku“ a koho potkává tvoje žena, tvoje rodina.

„Tam venku“ se spousta chlapů může přetrhnout, září, jsou ochotný až přeochotný, div by se nepřetrhli, jsou nekonečně zábavný…

A doma se svalí do gauče a jsou unavený, chtějí si odpočinout.

Kdybys měl před sebou dvě stejný ženy a musel by ses s jednou z nich vyspat… byla by to ta, která by byla ochotná, přeochotná, snaživá… nebo bys chtěl tu, která je unavená na gauči?

Snaha se počítá.

Maličkosti se počítají. Není to odpověď na všechny otázky, ale je to odpověď na otázku, co děláš ty pro to, abyste se měli líp.

Co děláš ty proto, aby s tebou spala.

„Každý den trochu.“ mi přijde lepší odpověď než „Všechno.“ nebo „Nic.“

Jestli i tobě, klikni sem>