Před nedávnou dobou mi kamarádka poslala strašnou statistiku, která se, pravda, vztahuje k „západní společnosti“ jako celku, ale obávám se, že u nás na tom nebudeme o moc lépe.
Ta statistika říká několik alarmujících věcí o konzumaci porna už dětmi.
Není to moc lichotivá realita. Jsme fascinovaní sexem. Až posedlí. Můžeme spekulovat proč. Dlouhé roky represe z morálních / církevních důvodů, nedostatečná sexuální osvěta, přetlak a stres, který zažívají už děti a nemají přístup k jinému ventilu… A k čemu to pak vede?
Sex, ale spíše milování, máme k dispozici jako jediný ze savců na planetě k sociálnímu, emocionálnímu a také duchovnímu životu, nejen k potěše a rozmnožování. Ale tenhle rozměr v naprosté většině případů nevyužíváme. Z nějakého důvodu jsme si z něj vzali to nejhrubější, nejpudovější a glorifikujeme to prostřednictvím porno průmyslu. Moje osobní přesvědčení je, že každý mladý kluk (tedy 100% z těch, kteří porno viděli, tedy 99,9% všech kluků nad 15 ve „vyspělých zemích“) v sobě má touhu být jako nějaký pornoherec: umět to pořádně tvrdě udělat nějaké – vlastně jakékoliv holce, která bude dostatečně povolná a dostatečně hlasitá – a pak chlapácky odkráčet středem. Protože takhle se pozná opravdovej chlap.
Že po takových opravdových chlapech zůstávají frustrované ženy a dívky ze statistiky nahoře už nevidí. Že po takových zážitcích jsou i muži neuspokojení… Chvíli se to může zdát OK, ale je to jako chodit do obchodu s delikatesami a dávat si chleba s máslem a vodou. Nic proti tomu, ale v porovnání s možnostmi je to přinejmenším nevyužití potenciálu. Kdyby byl pro nás muže takový sex uspokojivý, nemáme tolik frustrací. Když se podíváme hodně ze široka, asi je tu opravdu trochu něco špatně. Alarmující počty sexuálního násilí, obrovský farma průmysl na podporu libida, erekce, zvětšování penisů; na úrovni vztahů vidíme vyčpívání lásky a přitažlivosti, rozjíždějí se různé deviace a úchylky, abychom z toho sexu aspoň něco málo ještě měli, musíme víc a víc zintenzivňovat vnější stimuly… protože jsme necitlivější.
Vidíme a slyšíme ženu, která křičí, možná i řve blahem. To chceme taky! A vidíme jasný návod, který k tomu vede. Pořádně do ženy bušit, co nejrychleji a nejtvrději. Tady nastává první problém, spousta mužů tohohle není schopná. Aby byli, nejčastější způsob jak se vyvarovat předčasné ejakulaci je znecitlivění a odpojení se – myslet nad daňovým přiznáním nebo čímkoliv jen ne nad sexem, nad přítomným okamžikem, nad spojením se s partnerkou. Žena se zpravidla, aby takové bušení přežila, musí uzavřít a stáhnout (na úrovni pohlavních orgánů), protože to je často bolestivé. Spojuje si sex a partnera s nutností se chránit, zavírat, stahovat. A v tomhle nastavení nekvete láska, přitažlivost, touha, intimita? Nepřítomný muž a zavřená žena? To zní jako nejčastější problém, který lidé řeší v partnerství, ne? Že by to mohlo mít nějakou souvislost s tím, jak se k sobě chováme v sexu?
Pokračujme dál. Na začátku vztahu je to super, protože máme otevřená srdce, zbožňujeme partnerku/partnera, polarita mezi námi je vysoká, touha také, je dar s tím člověkem moct se milovat, je to nejlepší na světě. Proběhne pár desítek sexuálních spojení. Je to pořád dobrý, ale už je to normální. Zpestříme. Svíčky, večeře, hudba, masáž, nějaký sexy obleček… A je to zase OK. Uběhne dalších x měsíců. Žena už je okoukaná, ani zdaleka nevypadá tak jako kočky z porna a pokud jo, aspoň když je zhasnuto, tak rozhodně tolik neřve. Nedělá to, co se „normálně“ (čti v pornu) dělá. Kdyby to dělala, určitě je sex super, ale takhle je to spíš slabej odvárek. Takže se při sexu s ní muž bude třeba vybavovat nějakou herečku, aby si to vylepšil… a postupem času inklinuje víc a víc k tomu pornu, protože tam každý den čekají stovky a tisíce nových lačných krásných samiček, které „to“ dělají správně, tak jak to potřebuje. A tohle je ta největší past. Naprosto nám nedochází, že tenhle přístup vytváří bludný kruh očekávání, zklamání, uzavírání, touhy hledat nové a lepší, která funguje jenom krátkodobě, protože nutně zopakujeme celý postup znovu…
Je se zcitlivovat a kultivovat. Pokud chci víc cítit, mám 2 možnosti. Buď zesílím vstup, tedy intenzivnější (tvrdší, barevnější,…) stimuly nebo zesílím schopnost vnímat a cítit a tak i stejný vstup bude vytvářet mocnější, intenzivnější prožitky.
Pokud budu mít otevřené srdce a budu na tom pracovat, můžu svou ženu milovat stále víc. Ona k tomu nemusí nic dělat, tím aktivním jsem já. Abych já cítil více lásky, já budu otvírat své srdce, nebo inverzně, pokud cítím méně lásky já, není to chyba partnerky, ale moje. Změněním tohohle nastavení se dostávám do role tvůrce, do role někoho, kdo tu situaci může ovlivňovat a měnit.
Pokud nemám uspokojivý sexuální život, můžu buď nutit partnerku, aby z ní byla pornoherečka, nebo můžu pracovat na sobě. Naučit se ovládat, zcitlivovat, prožívat více svoje tělo, abych si více užil cokoliv. Můžu se naučit být více napojený na partnerku, sladit se s ní a společně se otevírat, prozkoumávat, pomáhat si dosahovat hloubek a výšek rozkoše a lásky… tohle je nespolehlivější řešení 99% problémů, kterým jako muži v sexu čelíme. Pokud se sebou budeš pracovat, budeš rozvíjet svoje schopnosti, zmizí předčasná ejakulace, problémy s erekcí, úzkosti ze sexu a strach ze selhání… je to všechno jenom v hlavě.
A ať jenom nekecáme, ale něco vyzkoušíme, v mojí skupině na Facebooku jsem rozjel předevčírem výzvu prosinec bez porna.
Nová kniha pro každého muže