S jinou 2 hodiny, s manželkou 3 minuty…

Přisla mi předevčírem otázka od jednoho z chlapů z kurzu Dobrý milenec:

Shrnutí jeho dotazu a příběhu vypadá asi takhle:

10 let s manželkou, 2 děti, rychlík. Ve vztahu to začalo skřípat, manželka si našla milence a na půl roku se rozešli.

Po 2 měsících si našel milenku, se kterou zažíval sex jako nikdy v životě, ona s ním dosahovala mokrých orgasmů, ovládal se tak dobře, až mu ona říkala, že musí přestat, že už nemůže.

Vrátili se k sobě se ženou, která mu citlivě sdělila, že její milenec jí to dělal i 3 hodiny… a problém je zpátky, někdy se k P.E. přidává i E.D. 

Co s tím?

S malými obměnami je tohle příběh, který slýchávám dost často. Nemluvil jsem s tím pisatelem, nepotkali jsme se, takže můžu být úplně mimo, ale 

NEJPRAVDĚPODOBNĚJI ZA TO MŮŽE ÚZKOST Z VÝKONU

Zatím jsem nerozklíčoval, jak to je, že někdo ji má s novou partnerkou a někdo se stálou.

Někdo jakoby si říkal spíš: „Je to poprvý, tak se musím ukázat, jinak nebude podruhý.“ a někdo zase „Když to nebude nic moc, je mi to jedno, už jí znova neuvidím.“

Jedno nastavení vede k uvolnění, druhý ke stresu a úzkosti. V prvním případě musím podat výkon, ve druhým si jdu něco užít.

Zdá se mi, že v případě toho tazatele to běželo v hlavě tím druhým způsobem s milenkou a s manželkou tam má „Chci jí ukázat, že jsem taky dobrej milenec. Chci aby se mnou zažívala to, co ta milenka!“ 

(A někde na pozadí, v podvědomí možná zní: „Jestli nebudu dobrej, zase mě opustí. Zase si najde milence. Nebo se vrátí k tomu předchozímu. Ty vole, 3 hodiny, no, to abych se teda snažil!)

Tady se ukazuje důvod, proč někdy nefungujou ani pilulky ani svěcená voda:

Když jsem ve stresu, v úzkosti je biologicky skoro nemožný podávat nějaký výkony.

I když to zní absurdně, v těle jede pud sebezáchovy. Jsem tak napumpovanej adrenalinem, kortizolem (stresový hormony), že se tělo přepne do sebezáchovnýho módu… a říká: „Kámo, k přežití nepotřebuješ stojáka.“

A když už ho člověk nějak nasimuluje, přemluví pumpičkou, orálkem, modlitbou,… ten hormonální koktejl je jasnej recept na rychlovku na pár šťouchů…. „Protože tady de o život! Co tady ještě děláš, zdrháme, makáme! Jsem tak napumpovaný hormonama, že za dveřma musí bejt minimálně stádo hladovejch tyranosaurů. Rychle ku*va!!!“ 

Tady možná maličko dramatizuju vnitřní dialog mezi tebou a tvým tělem, ale asi rozumíš, co ti píšu.

Řešení mě napadají 3:

👉 komunikovat s partnerkou a říct si otevřeně, co jí chci dopřát, jak mě se*e, že mi to nejde, čeho se bojím… pojmenovat tyhle věci může být hrozně těžký a vyžaduje to notnou dávku odvahy, ale když to uděláš, může se tím zmírnit ten náboj stresu, ten tlak na výkon, protože tam najednou budete spolu;

👉 naučit se uvolnit navzdory dotěrným, stresujícím myšlenkám – buď přímo zastavit mysl ve chvíli, kdy si všimnu toho kolovrátku, kterej mě ubíjí (k týhle schopnosti vede trénink mindfulness);

👉 ponořit se do těla a věnovat mu plnou pozornost (a tím mimovolně zastavit proud myšlenek, protože není možný soustředit se na 2 věci zároveň).

Můžeš se naučit, jak tyhle všechny věci zvládnout. Jak komunikovat s partnerkou, jak uklidňovat mysl, i když „na meditace nejsi“, jak probouzet tělo a víc cítit.

Dokázali to jiní, dokážeš to i ty. Když se do toho opřeš a budeš se tomu věnovat.

Přesně tímhle procesem provádí v kurzu UMĚNÍ MILOVAT tady>