68 smutných příběhů

Pročítám si odpovědi v porno dotazníku, který jsem poslal před časem.

Byl o pornu a závislosti na něm, ale dneska chci napsat o tom, proč ho jako chlapi tak často sledujeme.
Vyplnilo ho zatím 83 chlapů. 68 z nich ho sleduje v podstatě proto, že jsou osamělí, že v dlouhodobém partnerství jim cosi chybí.

To cosi není podle mě divočina a bouřlivý noci plný vášně. Je to blízkost. Skutečná intimita. Napojení. 
Chtěl bych věřit, že je to nějaká výjimka, co potvrzuje pravidlo, ale obávám se, že je to přesně obráceně. Že je to zpráva o tom, jak se ve vztazích cítíme.
Jsme sami. 

Tohle mi dosedá na to, co mi před časem říkala jedná známá, která je masérka. Regulérní masérka, žádný masáže s happy endem.
Říkala mi, že většina stálých klietnů, co za ní chodí, si k ní chodí proto, aby je nějaká žena hladila, sahala na ně, aby měli kontakt, dotek.
Chlapi, to je někdy tak děsně smutný! Z partnerek, o který jsme usilovali, po kterých jsme tak toužili… se časem stanou ženy, které nám lámou srdce nedostupností a odmítáním.
Ale protože nechci brečet nad rozlitým mlíkem a krutostí osudu, ptám se: Jak se to stalo? Čím k tomu přispíváme my chlapi?

Protože tenhle typ otázek vede k tomu, že máme moc. 
Nejsme oběti, který musí snášet chlad svých žen. 
Možná máme někde díl odpovědnosti (chytré hlavy by řekly, že asi tak 50% díl) a tím pádem i kus možnosti tu situaci změnit.
Moc se mi líbí příměr, že partnerství je jako bankovní účet. Na začátku dostanete od Amorka pěknej vstupní kapitál. A pak je na vás, jestli na účet ukládate a nebo ho jenom vytunelujete.

Čas na sebe. Věnování si pozornosti. Povídání si. Zájem o sebe. Kontakt. Randění. Intimita. Společný plánování. Zábava. Podpora… to jsou všechno vklady.
Chlad, nezájem, upřednostňování „důležitějších“ věcí, nevykomunikovaný nedorozumění, nevysvětlený hádky, emoční zranění, křivdy,… to jsou výběry.

A poměrně jednoznačně se ukazuje, že většina lidí spíš vybírá, tzn. že svoje vztahy spotřebovává. Proto se tolik lidí rozvádí. Proto tolik lidí žije vedle sebe a ne spolu.
I když jsi děsně nebezpečnej, děsně krvelačnej neprůstřelnej tyranosaurus, starej se o svůj vztah.

My se ženou chodíme na párovou terapii a je to super. I když nemáte vyloženě nějaký velký téma, je to skvělý alespoň 1x za měsíc jako taková emoční psychohygiena.
Ne vždycky máme čas všechno ošetřit, odkomunikovat… a pak nám to zahnívá.
A pak se postupně vytuneluje účet a ani jeden, ani druhý nemá z čeho brát, nemají sílu si cokoliv dát, jakkoliv se podpořit, překonat propast.
Proto se starej o svůj vztah. Preventivně, ne až když je na stole rozvod nebo někdo třetí ve vztahu.

Udělal jsem k tomu jednoduchý mini kurz na 30 dnů.
Každý den ti pošlu nějaký téma na promyšlení, jednoduchou techniku, něco, na co se s manželkou zaměřit.
Není to pro lidi, kteří řeší rozvod nebo se nesnáší. Tam ze srdce doporučuju párovou terapii s někým, na koho máte dobré reference.
Ale jako prevence je můj kurz skvělej. 

Víc info najdeš tady>

P.S. Věnuj dneska 5 minut tomu, abys popřemýšlel o tom, jak tvoje žena pozná, že jsi rád, že jsi s ní. Z toho, co aktuálně děláš. Jak pozná, že by sis jí vybral znovu?