Zašprajcovávač ženského srdce a klína

„Žena se mnou vůbec nechce spát. Nemůžu se jí ani dotknout. Říká, že už jí vůbec nepřitahuju.“

Varianty těchto vět slyším od svých klientů velmi často.

Jestli to zažíváš sám, nebo to máš naposlouchané od kamarádů nebo kolegů v práci, možná jsi někdy přemýšlel, jak je to možné. Proč?

Kam se poděla ta láska, vášeň, touha,..? Vždyť dřív to bylo super.

Bylo to něco, co vás k sobě přitáhlo. MUSELI jste spolu spát několikrát do týdne, jinak se to nedalo vydržet.

Žena to potřebovala stejně jako ty. Někdy dokonce i víc. Určitě si vzpomeneš, jak byla někdy protivná, když jsi se jí nevěnoval a nebyla „vydováděná a domazlená“. 

A pak se něco stane a klidně proletí týdny a někdy dokonce i měsíce a NIC.

Děje se to ve většině vztahů. 

Protože jsou to zásadní věci, rozeberu je v samostatných článkách, uděláme z toho mini seriál. Seriály mají lidé rádi, sex mají lidé rádi,… to nemůže dopadnout špatně.

Ty hlavní důvody, neseřazené podle důležitosti, jsou podle mě 4:

👉 sex sám o sobě stojí za prd a když vymizí kouzlo prvotní zamilovanosti, je to ještě o kus horší;

👉 tím, jak jsme spolu často a neděláme nic proti tomu, se nasytíme (a tenhle typ nasycení je „velký špatný“);

👉 hodně jako chlapi tlačíme na pilu: „Měli bysme…“, „Mám nějaký potřeby…“; „Takhle se nedá žít…“, „Manželský povinnosti“ a tak dále a tak podobně.

👉 vztah se proměňuje z láskyplné oázy na fabriku nebo rovnou bojiště.

Kde se tohle neděje?

Kdo z nás někdy nevyvíjel trochu tlak (místo probouzení touhy)? 

Kdo z nás někdy taky nedal přednost pivu s kamarády, knížce nebo televizi před rande s manželkou?

Kdo z nás někdy nebyl v cíli výrazně, výrazně rychleji než bylo zdrávo? Nebo se k závodu ani neposta… tedy nedostavil?

Když se tohle stane jednou, dvakrát, tak to není nic. Problém je, že dlouhodobé partnerství je dlouhé: má dlouhou pamět a sčítá šrámy.

A tak se rok za rokem tyhle průšvihy vrší, kupí, sčítají… až najednou vášeň a touhu nahradí uzavřenost a chlad. 

Tenhle příběh zná většina partnerství.

Vztah se přemění do provozně-výkonové manufaktury na výchovu děti a odbavování domácnosti, komunikace se smrskne na výměnu nezbytných informací pro vykonání úkolů a romantiku vystřídá obligátní pusa jednou za X dní.

Tohle není moc velká nadsázka, jak sám asi víš.

Řešení existuje. Jmenuje se pozornost a péče. Úsilí – ale správné úsilí. To píšu pro ty, kteří by chtěli namítat, že dělají všechno, že se pořád snaží a je to k ničemu.

Neuprosná logika říká, že jestli se pořád snažíš a nemá to výsledky, neděláš ty správné věci.