Jak často byste spolu měli „správně“ spát?

Dnešní článek je „článek na druhou“. To o čem píšu zároveň ukazuje. Hned vysvětlím.

Jestli jsi v mojí databázi delší dobu, víš, že se snažím psát pravidelně. V ideálním případě každý den.

Dělám to z několika důvodů:

👉 jsem přesvědčený, že maličkosti pravidelně vedou k dobrým výsledkům spíš, než jednorázová velká gesta;

👉 v každém článku se snažím předat nějakou důležitou myšlenku nebo něco, nad čím se zamyslet, abyste to mohli doma probrat a maličko zlepšit váš vztah;

👉 s každým takovým článkovým pošťouchnutím si mě spojuješ s radami a motivací kolem vztahu. Když přijde chvíle, že budeš chtít váš vztah někam posunout, někam zlepšit, nebo to bude chtít někdo z tvého okolí, vzpomeneš si na mě.

Psát články často je tedy dobré. Skoro jako pravidelný partnerský sex.

Je dokázáno, že pravidelný sex má moře benefitů, od zdravotních až po emoční, psychologické až po dokonce duchovní:

👉 pozitivně ovlivňuje hormonální systém a kardiovaskulární systém;

👉 snižuje stres, úzkost a napětí a naopak nás nabíjí pozitivní energií prostřednictvím koktejlu dobrých hormonů, které se uvolňují;

👉 otevíráme se s partnerkou, jsme si blíž… a celkově je to docela přijemná kratochvíle.

(tohle všechno samozřejmě platí, pokud se alespoň trochu umíme ovládat a víme, jak si udělat s partnerkou dobře, ale o tom zas jindy)

Nicméně, asi tě nemusím moc přesvědčovat, že sex je fajn. Stejně jako psaní těch článků.

A co mají tyhle dvě věci společné? Tenhle článek je článek na druhou kvůli setrvačnosti.

Když píšu články každý den, je to časem zvyk. Ráno se vzbudím, napiju se vody, dám si vitamíny, sednu si na gauč a napíšu čláenk ještě než ožije naše domácnost.

Mám ze sebe dobrý pocit, udělám něco prospěšného a ještě před snídaní jsem udělal důležitou věc. Super.

Když mám takovou šňůru dnů a týdnů, je to super, mám flow, napadají mě věci, o kterých psát.

Ale opačně to bohužel funguje taky.

Třeba teď jsme si doma vystřídali kolečko virózek, jedna dcera, druhá dcera, já, žena,… a týden jsme neřešili nic jiného, než jak se s tím vypořádat a přežít.

Šňůra se přetrhla a znovu začít psát články bylo těžší. Musel jsem překonat určitý práh.

Když spolu s manželkou spíte pravidelně, řekněme alespoň 2x do týdne, jste si blízko, líp se vám komunikuje o čemkoliv, řešíte věci s nadhledem a větší tolerancí,… 

Ale když přestanete, dostanete se do negativní spirály, máte míň a míň chuť, vzdalujete se… a i když je to něco veskrze pozitivní (pokud to není jen o manželských povinnostech ale opravdu se o sebe staráte, oba jste opečovaní fyzicky a emočně), začít znovu, znovu spolu pravidelně spát je těžký.

Absurdní, ne?

Možná je to absurdní, ale je to realita. 

Nebo jak to máte vy? Co je podle tebe „správná“ frekvence? Za mě to je alespoň 2x týdně.

Proč ale spolu časem většina lidí nespí víc než 2x za měsíc?

Protože nevytváříme ty správné podmínky. Není to tím, že jsme okoukaní a že děti, únava, povinnosti,…

Ale je to tím, jak pohodlníme, koho jeden druhému ukazujeme. 

Když jste spolu začínali chodit, ukazovali jste jeden druhému svoje nejlepší, nejzářivější části. Snažili jste se.

Po pár letech zautomatizujeme náš vztah. Máme rutinu. Přestáváme se snažit, protože už se známe.

Je to v kontrastu s tím, jak jsme ochotný, usměvavý nebo zábavný, když jsme ve společnosti přátel, s novou kolegyní v práci nebo někým „novým“ obecně.

Ale to není tím člověkem. Je to tím, že se přepneme, že se nahodíme. MY se staneme někým jiným a pak nás všechno víc baví.

Proto můj tip na to, jak znova rozdmíchat jiskřičky vášně a touhy je, abys domů nosil víc a víc zářivé já. A aby sis z toho udělal zvyk. Abys měl flow, automatismus, že se nahodíš před tím, než otevřeš dveře domů. Že budeš zkoušet stejně sršet, zářit, bavit,… jako na začátku vztahu, jako s novou kolegyní v práci.

Vyzkoušej to.

Protože tohle, ten automatismus, to jak pomalu vychladá naše ochota jít kus dál, být trochu ochotnější, trochu víc se zajímat,… je to, co vytváří ten práh mezi námi.

A skvělá zpráva je, že tohle je něco, co můžeme 100 % ovlivnit.