Jak se pozná muž

Přemýšlel jsem v posledních pár dnech o soucitu, zranitelnosti a otevřenosti. Přemýšlel jsem o síle a mužství.

A došel jsem k tomu, že zranitelnost a otevřenost je druhá strana mužství a síly.

Jak jsem k tomu došel a proč ti to píšu?

Protože…

Můj syn není můj biologickej syn, takže jsme dost jiný. Známe se od porodu, ale jsme ve spoustě věcech dost jiný a tak si díky němu uvědomuju a přemýšlím nad podobnými věcmi.

Chci, aby z něj vyrůstal chlap se zdravým sebevědomím a tak je můj syn jedním z důvodů, proč přemýšlím o tom, co to je a jak to vypadá, jak se to pozná.

Pozná se zdravej chlap podle toho, že je agresivní, dominantní, nebojí se nikoho a ničeho?

Vídám kolem sebe dost často projevy agresivity, dominance, útoky… mluvím teď zejména o sociálních sítích, protože jsem tam aktivní a tak mi lidi komentují, co píšu nebo říkám ve videu.

Samozřejmě, že jen to, že se mnou někdo nesouhlasí, neznamená nějakou diagnózu. Ale zajímavej je pro mě způsob, jak lidi nesouhlasí.

Někdo mi civilně napíše, že nesouhlasí s tím, co říkám. Někdo ani nemá tuhle potřebu. Někdo mi píše, že jsem idiot, že melu sr**ky… a i spoustu jiných věcí jsem si vyslechl a přečetl.

Jednak si myslím, že sociální sítě, klávesnice a monitory nám dávají extra ochrannej štít – jako auto. Je to další vrstva mezi „já“ a „oni“. Proto jsou lidi v autech a na sociálních sítích agresivnější.

Co si lidi dovolí za volantem nebo za klávesnicí si ne vždy dovolí z oka do oka.

Ale stejně i tohle chování vypovídá něco o člověku a jeho charakteru, o jeho sklonech.

Pro mě není agresivita jako agresivita. Zdravá agresivita je nebát se ozvat. Chtít se prosadit, nezůstat vždycky vzadu. Postavit se a poprat se, když někdo ohrožuje moje blízký nebo slabší.

Nezdravá agresivita je výsledek ne-sebevědomí.

Křičím, hulákám, ukazuju, jakej sem chlapák navenek, protože vevnitř mám takhle malou dušičku… 
Čím víc lidí shodím, ponížím, tím jsem sám lepší, větší…

Rozumím tomu. Dřív jsem se taky takhle choval. Měl jsem komplexy z toho, že jsem tlustý dítě a tak jsem se povyšoval. 

A teď se snažím o opak. Snažím se ostatní zvedat a stavět si hodnotu na tom, kolika lidem dokážu pomoct než na tom, o kolik jsem lepší než ostatní.
 
Tohle je něco, co se snažím učit svýho syna. Chtěl bych, aby tohle pochopil dřív, než mu bude 30 nebo 40. Ideálně bych si přál, abysme to zvládli do puberty.

Budovat si sebehodnotu posilováním ostatních. Pomocí. Ne být za každou cenu hodnej kluk a všem vyhovět, ale nesoudit, nekritizovat a pomáhat stávat se lepší verzí sebe sama. Ať to znamená cokoliv.

Někdo chce být lepší partner. Někdo chce vydělávat víc peněz. Někdo chce být lepší milenec. Někdo chce zhubnout. Někdo se chce zbavit závislosti na pornu. Někdo chce přestat prokrastinovat…

Každý máme svoje dary. A každý máme něco, co nás brzdí.

A jsem do morku kostí přesvědčený o tom, že když se dost z nás chlapů dostane do módu, kdy si budeme pomáhat a zvedat se, kdy se budeme tahat nahoru namísto toho, abysme se sráželi, můžeme žít v úplně jiným světě.

Zamysli se nad tím, co můžeš dělat ty. Jak můžeš pomoct lidem ve svém okolí, jak můžeš ostatní zvedat a stavět na nohy místo toho, abys je podkopával.

Já to dělám e-maily, články jako je tenhle, na konzultacích nebo kurzech.

Spoustu věcí mi nejde. Ale dobrý je, že ty jdou  zase někomu jinýmu. Třeba jsi to ty. 
Jestli hledáš pomoc, co můžu udělat já, najdeš tady>

Jestli nějakou pomoc nabízíš, jestli umíš řešit nějaký problémy, co řeší chlapi, napiš mi sem, třeba budeme moct spolupracovat.

A jestli ani pomoc nehledáš, ani nenabízíš, je to taky v pohodě. Jen se porozhlídni kolem sebe a uvidíš, že je tam spousta lidí, který tě můžou posunout. A je tam i spousta lidí, který můžeš posunout ty.