Proč je důležité mít svou jeskyni?

Tenhle článek píšu jako důležitou připomínku. Možná i pro tebe, ale zcela jistě pro sebe. Fenomén jeskyně mi přijde naprosto zásadní pro dlouhodobé zdravé fungování nás mužů. Je jedno, jestli jsi ve vztahu nebo jestli si dáváš od vztahů oraz nebo případně hledáš vhodnou partnerku pro společný život. Věřím, že bez jeskyně nemůžeme spokojeně žít. Ale stále na to zapomínám.

Mužská podstata v kostce

Esencí muže je vědomí. Zaměření. A prázdno. V karikaturách mužů a vtipech o nás se často objevují tyhle tušené pravdy jakoby náznakem. Když se ženy smějí nebo rozčilují, že muž kouká do lednice, kde to máslo prostě není! a ona tam pak přijde a ve vteřině ho jakoby zázrakem vyloví, mluví o tom, že máme jednobodové zameření. Pokud by lednice stála 10 – 20 či více metrů před mužem, byla by otevřená a nebylo by v ní nic jiného, byli bysme schopní ho velmi dobře vnímat. A dokázali bychom to určitě výrazně déle, než žena. Tu by pravděpodobně za chvíli začal zajímat odstín bílé ledničky, jak moc je jiný od barvy zdi. Flíček na dvířkách od mrazáku. Co všechno by se do lednice ještě vešlo. Co by si teď dala? To ale muž neřeší. Má úkol. Misi. Vidět – máslo. Nic. Jiného. Neexistuje. Ale ve změti miliónů věcí v lednici? Zkrat. (a jestli si teď ťukáš na čelo, že máslo najdeš i poslepu, protože se přece dává do přihrádky tam a tam, tak si místo másla dosaď klíče na věšáku/ peněženku na stole / oblíbený triko ve skříni…)

Prostě pro nás pro muže je záplava věcí složitá. Žena si dokáže povídat s kamarádkou na telefonu, sledovat televizi, poslouchat rádio, vařit u toho a zároveň se mazlit s kočkou. Průměrný muž tohle neumí. Nejsme prostě multi-tasking. Má to podklad i v biologii. V mozku máme “součástku”, která se latinsky jmenuje corpus callosum, česky se překládá jako mozkový trámec, nebo vazník. Je to prostě most mezi pravou a levou hemisférou. A zajimavé je, že ženský (ač mají ženy menší mozek) je výrazně silnější, má v průměru až 2x více spojení, než mužský mozek. Tzn. že ženské hemisféry spolu lépe a snadněji komunikují, rychleji zpracovávají různé informace a podněty. A proto dokáží zpracovávat více věcí najednou. Ty, jako muž zase dokážeš pravděpodobně lépe určit, kde je sever, snadněji zaparkuješ a ovládání techniky je spíš koníček než nutné zlo.

Samozřejmě existují vyjímky (s “ý” to slovo prostě nesnesu, omlouvám se lingvistům), kdy muži mají “ženštější” mozek a ženy “mužštější”, ale držme se stereotypů, ať si můžeme povídat dál.

Pokud tedy vezmeme jako fakt, že pro stereotypního muže je snadné se soustředit na jednu věc, ale mnohost nás zatěžuje, svět, ve kterém žijeme, je pro nás extrémně namáhavý a zatěžující. Jen si vem, že než dojedeš eskalátorem na nástupiště, potkal jsi cestou třeba 40 reklam, klidně i 300 lidí, kteří vydávali konstantně nějaké zvuky, hýbali se, měli na sobě nějaké oblečení, k tomu jsi vnímal teplotu okolí, podvědomně scanoval, jestli nehrozí nějaké nebezpečí… kolik megabajtů dat asi tak musíme zprocesovávat? Potom nás nepřekvapí, že často muži rádi jen tak zírají do ohně, na hvězdy, chodí na ryby, nebo nepřítomně zírají na televizi a přepínají programy. 

Prázdno nás nabíjí

Naši podstatu posiluje ticho, prázdno a klid. Pokud vidíme prázdnou polici, řekneme si “Ach, prázdná police, to je super!”. Žena si řekne, “Hm, prázdná polička, co by se na ní tak hodilo? Co by na ní bylo krásné?”. Ženina podstata je energie, láska, světlo, záře.. Něco prázdného je pro ni neúplné, nebo nevyužitý potenciál krásy. Jsme odlišní. A je to v pořádku. Protože jsme odlišní (ne navzdory tomu) tak se přitahujeme. Ale je to potřeba mít na paměti, abychom se navzájem nezraňovali.

Když máme totiž nějaké problémy, my muži uděláme pro nás nejpřirozenější věc, zalezeme do ticha. Což v praxi znamená dost často to, že se uzavřeme, emocionálně se odpojíme a lebedíme si ve vnitřním tichu. 

Žena naopak potřebuje v problematické situaci sdílet svoje pocity, potřebuje cítit podporu a oporu, potřebuje kontakt, obejmout… Tady vidíš, že ty potřeby jsou jaksi protichůdné. Když potřebuješ klid a ticho, další slova, objetí… nejsou to, co potřebuješ. Může to vyeskalovat až do situace, kdy se muž zlobí na ženu, že ho “Nenechá bejt…” nebo žena cítí, že jí muž odmítá a nemiluje.

Řešení? Jeskyně.

Netvrdím, že je to jediné řešení, ale je to řešení, které mi funguje. A přesto na něj zapomínám. Mám milující vztah, všechno funguje, hodně práce, děti, koníčky, dělám, co mě baví, jsem s těmi, které mám rád, tak super… až najednou zjistím, že jsem přetížený, podrážděný, naštvaný na všechny za všechno. Protože jsem zahlcený. Nedopřál jsem si svoje prázdno. A jak říkám ve svém kurzu o polaritě v páru, muž je strážce polarity, takže je to moje zodpovědnost. Já si musím ohlídat, abych si prázdno, ticho, samotu dopřával.

Každý máme jiné životy, jiné zátěže a také jinou citlivost, takže každý potřebujeme jinou míru jeskyně. Někomu stačí si zajít občas na ryby, nebo si jít sám zaběhat. Někdo potřebuje odjet z města někam pod stan do přírody, do hor, do lesa. Někomu stačí procházka, někdo odjede na 3 dny za měsíc, někdo si nastaví, že jednou za rok jede na 2 týdny pryč. Tohle si musíš na sobě otestovat sám. Já zjištuju, že potřebuju pravidelně odjíždět a být alespoň 2-3 dny v měsící úplně sám. Třeba pobýt s kamarády někde mi nestačí, naprostá samota a izolace je pro mě nutnost. Ale jak říkám, zkoušej to. Důležité je to vykomunikovat s partnerkou. Protože pokud budeš jezdit do jeskyně, budeš potom nabitý, připojený a tím pádem budeš schopný dávat jí to, co potřebuje – pozornost a péči. 

Jak poznat, že je nejvyšší čas na jeskyni:

• přítelkyně / žena tě (tolik) nepřitahuje
• jsi popudlivý, otrávený, podrážděný
• nic tě nebaví, zavíráš se a nekomunikuješ
• jsi hodně unavený a spánek tě neosvěžuje
• nemáš energii, nemáš chuť do ničeho
• chybí ti v životě radost
• …

Takových věcí najdeš určite i víc. Tohle jsou ty základní, které mě napadly. Ber to zase s rezervou, neznamená to, že všechny prožíváš na 100%, to by bylo skoro na sebevraždu 🙂 ale když se začnou tyhle “příznaky” hlásit, je už skoro určitě pozdě. Nejlepší medicína je prevence, takže pozoruj, co ti dělá dobře, vnímej pro sebe optimální rytmus samoty a připojení a respektuj ho. Pokud si budeš dopřávat, co potřebuješ, budeš nejvýkonnější a nejefektivnější. A dost možná také nejšťastnější. A pokud jsi v podporujícím vztahu, věřím, že ho jeskyně nenaruší, ale naopak prohloubí, protože si oba dáváte signál, že se o váš vztah staráte, že uznáváte svoje potřeby.

A na závěr ještě pár slov k ženám:

Milé ženy, i když to vypadá, že vás muž opouští a utíká od vás, nebojte se.  Vězte, že pokud muž odchází do jeskyně, zase se vrátí. A vrátí se šťastnější, silnější a o to víc milující a toužící po vás.
A když už je v jeskyni, nechte ho tam. Přežije. Je už velký. Nenuťte ho, ať se hlásí, neptejte se ho, jak se tam cítí, nebalte mu na cestu svačinu. Jeskyně je pro chlapy, pro lovce a bojovníky. I když na sebe jeskyně vezme podobu chalupy nebo hotelu 🙂